|
|
|
"Beneš dovedl pochopit téměř úplnou neznalost. požadavků československých, s kterou se shledal u západních politiků.
A místo, aby se tomu divil, anebo se pro to rozčiloval, vytvořil si právě z této nevědomosti nástroj své akce.
Nikdy nežádal od těch lidí nějaké námahy ducha nebo obrazotvornosti. Chápaje, že nechápou, pochopil brzo důvody jejich nepochopení. A seznámiv se s jejich hledisky - stejně ve Francii jako v Anglii a potom v Itálii - usnadňoval jim jejich práci a dával dobrý pozor, aby jim nikdy nepředkládal žádný návrh, který by nebyl v samozřejmé shodě s jejich vlastními zájmy.
A tak si pomalu vytvořil zcela zvláštní postavení. Tam, kde jiní předáci národů, podrobených cizímu panství, byli odbýváni jako nudní lidé, kteří obtěžují, Beneš si získal pověst vzácného rádce, jenž vždy měl v hlavě nějakou dobrou myšlenku. Před ním se otvíraly všechny dveře. Všude byl vítán. To proto, že měl opravdu v hlavě dobré myšlenky. Brzo poznali v něm rozeného státníka."
Henry Wickham Stedd, anglický novinář

Edvard Beneš
|
Edvard Beneš - 125. let narození - stříbro

Stříbrná pamětní medailon 1 Oz
Autor:
ak.
soch.
Michal
Vitanovský
Rytec:
Tomáš
Lamač
Ražba: Pražská mincovna a.s. Certifikát:
Státní tiskárna cenin s.p.
průměr: 37 mm,
hmotnost: 31.1 g
ryzost: 999/1000 Ag
hrana hladká
limit provedení proof : 4000 ks
emise
:
20.1.2012
|
| |
Proof :
|
| | |
|
Další medaile:
-
Edvard Beneš - 125. let narození - zlato
Doporučujeme:
-
Nejkrásnější medailon - Nové Město pražské
|
Edvard Beneš
Dr. Edvard Beneš (28. května 1884 Kožlany – 3. září 1948
Sezimovo Ústí) byl druhý československý prezident v letech 1935–1948
(resp. v letech 1935–1938, v období druhé republiky a okupace v
letech 1938–1945 byl v exilu, v letech 1940–1945 jako prezident v
exilu, dále prezidentem v letech 1945–1948). Byl jedním z vůdců I.
odboje a představitel II. odboje.
Patřil ve své době k nejvýnamnějším evropským státníkům. Spolu s T.
G. Masarykem a M. R. Štefánikem se zasloužil o vznik samostatného
československého státu. Pomáhal zakládat Společnost národů, byl její
místopředseda, člen Rady a předseda (1935).
Po přijetí mnichovského diktátu 5. října 1938 abdikoval a 22. října
1938 odletěl do Velké Británie, kde vytvořil tzv. exilovou státní
reprezentaci a přebral funkci exilového československého prezidenta.
Po okupaci Česko-Slovenska a vyhlášení Slovenského státu v březnu
1939 prohlásil Mnichovský diktát za neplatný. Během války dosáhl
uznání exilové vlády u všech spojenců.
Benešova nerozhodnost v únoru roku 1948 usnadnila komunistům
převzetí moci v zemi. Jediní, kdo se za Beneše otevřeně postavili,
byli studenti, kteří byli následně surově zbiti na Nerudově ulici. V
květnu se prezident komunistům pokusil vzepřít, když odmítl podepsat
novou československou ústavu. Měsíc poté, 7. června 1948 abdikoval
na úřad prezidenta. 3. září roku 1948 Edvard Beneš zemřel v Sezimově
Ústí.
„Dlouho jsem věřil, že alespoň Gottwald mi nelže, ale nyní vidím,
že lžou všichni bez výjimky, ,kdo je komunista, je lhář' - je to
společný rys všech komunistů, a zejména ruských. Mou největší chybou
bylo, že jsem doposledka odmítal věřit, že mne i Stalin
chladnokrevně a cynicky obelhával, jak v r. 1935, tak i později, a
že jeho ujišťování mně i Masaryka bylo úmyslným a cílevědomým
podvodem.“
(z rozhovoru s paní Posse-Brázdovou v Sezimově Ústí 19. srpna
1948)
|

| Pozn : |
Medaile není
zobrazena ve skutečné velikosti. Kliknutím na obrázek se zvětší.
K medaili je dodáván certifikát potvrzující její parametry.
Do prodejní ceny se nyní promítá pohyb cen na trhu zlata.
Emitent si vyhrazuje právo upravit cenu, náklad a technické parametry medaile. |
|
Ražba zlatých mincí na území České republiky má staletou tradici. Přes první zlaté mince Jana Lucemburského ražené jako floreny a dukáty Karla IV. se dostaneme k dukátům s nejznámějším českým motivem, obrazem Sv. Václava. Nové zlaté mince vydávané ČNB si můžete prohlédnout a zakoupit na těchto stránkách.
|