Pamětní medaile z ryzího zlata
Autor ak. soch. Vladimír Oppl
Rytec Miroslav Schovanec
Ražba: Česká mincovna
průměr: 19 mm,
hmotnost: 3.49 g
ryzost: 999,9/1000 Au
provedení: proof
hrana: hladká
limit : 500 ks
emise : 2009
|
|
Cena :
|
| |
|
|
Další medaile :
-
Eliška Rejčka na řetízku
Eliška Rejčka
Richenza (Rixa) byla jedinou dcerou polského velkoknížete Přemysla II. Velkopolského a Rixy Švédské (po, které byla pojmenována), dcery sesazeného švédského krále Valdemara I. Krátce po jejím narození Rixa Švédská zemřela a roku 1293 se otec potřetí oženil (s Markétou Braniborskou). Shodně s tehdejšími zvyklostmi byla Richenza již roku 1291 (tedy sotva tříletá) zasnoubena s Ottou Braniborským, synem braniborského markraběte Albrechta III.
Dětství strávila pod dohledem své tety Anny, starší sestry Přemysla II., v cicterciáckém klášteře v Owińskách nedaleko Poznaně. Tam se nejspíš také dozvěděla o násilné smrti svého otce, jenž byl 8. února 1296 zavražděn v polském městě Rogožně.
Po smrti otce se Richenzy ujala její nevlastní matka Markéta Braniborská (byla zároveň sestrou Richenzina snoubence) a odvezla ji do Braniborska. K plánované svatbě nakonec nedošlo, poněvadž Otta Braniborský nečekaně zemřel (1298 nebo 1299).
V srpnu roku 1300 se Richenza provdala za ovdovělého českého krále
Václava II., jehož první manželka Guta Habsburská zemřela o tři roky dříve.
Václav tak svůj nárok na polskou korunu podepřel dynastickým svazkem s
dcerou posledního korunovaného polského krále. Po sňatku se o Richenzu tři
roky starala sestra zesnulé královny Kunhuty, vévodkyně - vdova po Leškovi
Černém Griffina Haličská. Pobývaly spolu na hradě Budyni. Roku 1303 přijela
Richenza do Prahy a 26. května byla korunována českou a polskou královnou.
Při té příležitosti přijala jméno Alžběta nebo také Eliška, Rejčka je
zkomoleninou jejího původního jména. Václav II. zemřel už v červnu 1305,
několik dní po narození svého prvního dítěte s Rejčkou. Případný syn snad
měl jednou zdědit Polsko, ovšem narodila se dcera jménem Anežka, která byla
později provdaná na slezského knížete Jindřicha Javorského a zemřela
bezdětná. V sedmnácti letech se tak z Rejčky stala vdova s nelehkým
postavením.
Eliška se rychle ocitla v nepřízni Přemysloven. Vdovou
ovšem Rejčka nezůstala dlouho, za druhou manželku si ji zvolil Rudolf
Habsburský, který usedl roku 1306 na uprázdněný český trůn - podporovaný
částí českého panstva. I ve druhém manželství Rejčka brzy ovdověla. Oba
zemřelí manželé na Elišku štědře pamatovali v odkazech. Jako zástavu
obdržela pět českých měst (Hradec Králové, Chrudim, Jaroměř, Poličku a
Vysoké Mýto).
Roku 1318 se Rejčka přestěhovala na Moravu, kde
Jindřich z Lipé zastával úřad zemského hejtmana. Lesk jejich dvora si podle
současníků v ničem nezadal s dvorem královským. Tou dobou začaly i dobré
vztahy mezi králem Janem, Rejčkou a jejím životním druhem. Roku 1323 Eliška
založila ženský cisterciácký klášter se špitálem na Starém Brně, baziliku
Nanebevzetí Panny Marie a roku 1324 farní kostel svatého Vavřince v
Brně-Komíně. Zasloužila se rovněž o vznik osmi cenných iluminovaných
rukopisů. Rejčka hospodařila tak dobře, že mohla půjčit peníze i králi
Janovi.
Poslední roky života se Eliška usilovně věnovala
charitativní činnosti a sbírání svatých ostatků. Zemřela roku 1335 a je
pochována pod pohlahou v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně po
Jindřichově boku.
Prameny : wikipedie
Z naší nabídky vybíráme:
