STAROMĚSTSKÝ ORLOJ NA ČESKÝCH MINCÍCH A MEDAILÍCH

Staroměstský orloj nebo také Pražský orloj je jedním z mnoha orlojů na světě. Je součástí jižní stěny staroměstské radnice v Praze. Orloj byl dokončen roku 1410, kdy se o něm také objevuje první zmínka v písemných pramenech. Prvotním účelem hodinových strojů bylo zobrazování času a následně odbíjení. S rozvojem vědění, zejména v oblasti astronomie byly konstruovány složitější hodinové mechanismy, které dokázaly zobrazovat kalendářní údaje (den i měsíc), postavení a fáze Měsíce a pohyb Slunce se znázorněním dne a noci. Takovéto stroje, zpravidla věžní konstrukce, jsou označovány jako orloje.

Orloj má tři hlavní části. Nejzajímavější je astronomická část, ukazující polohy nebeských těles. Pod ní je umístěno kalendářové kolo, které v 19. století vybavil malbami malíř Josef Mánes. Kolem astronomické části jsou pak umístěny pohyblivé figurky pro pobavení diváků. Důležitou součástí je také pohyblivé procesí dvanácti apoštolů, kteří se ukazují každou hodinu nad astronomickou částí.

Jednou z nejstarších částí orloje je mechanický hodinový stroj a astronomický číselník z roku 1410. Na stroji se podílelo velké množství mistrů té doby. Stroj vytvořil hodinář Mikuláš z Kadaně pravděpodobně podle návrhu Jana Šindela, který se stal později profesorem matematiky a astronomie na Karlově univerzitě. Pražský orloj byl teprve třetím strojem svého druhu. První orloj byl zkonstruován v Padově v roce 1344.

Dlouhou dobu existovaly spory o tom, kdo vlastně orloj vytvořil. Velmi dlouhou dobu se mělo za to, že orloj vytvořil v roce 1490 hodinář Jan Růže (zvaný také mistr Hanuš) se svým pomocníkem Jakubem Čechem. Pověst hovořila o tom, že Hanuš byl nakonec oslepen, aby již nikdy nemohl postavit podobné hodiny. Podle archiválií však Mistr Jan Růže (Hanuš) spravoval orloj až do své smtri, dále po roce 1497 převzal tuto práci Mistr Jakub, příjmením Čech, pravděpodobně jeho syn.

Kamenická výzdoba orloje je pravděpodobně dílem kamenické huti Petra Parléře, která v Čechách působila do roku 1420.

V roce 1552 opravoval orloj Jan Táborský. Ten je také autorem zprávy, ve které označuje za tvůrce orloje hodináře Hanuše. To byl ale omyl, který se podařilo odhalit až ve 20. století. Jan Táborský z Klokotské hory byl roku 1552 posléze ustanovem správcem orloje.

"ORLOJ TEN JEST ROZPRÁVKY A CHVÁLY HODNÝ VE VŠECH KRAJINÁCH NAD JINÉ VŠECKY VELIKÉ ORLOJE NA SVĚTĚ, JEHOŽTO CHVÁLY JÁ TAK VYSOCE VYPRAVITI NEUMÍM, ABY ON JEŠTĚ VAJŠE A VÍCE VYCHVÁLEN BÝTI HODEN NEBYL, NEB NEVÍM A NEDRŽÍM, ABY MOHLI NAD NĚJ MISTERNĚJŠÍ A DIVNĚJŠÍ ORLOJOVÉ KDE V KTERÝCH KONČINÁCH SVĚTA NALEZENI BÝTI, ALE DOSTI BYLO, ABY ASPOŇ JEDEN JEMU ROVNÝ NALEZEN BYL"

V průběhu staletí se orloj mnohokrát zastavil a byl mnohokrát opravován. Pravděpodobně v 17. století byly přidány dřevěné sošky a figury apoštolů. Od roku 1735 byl v kritickém stavu a pražský magistrát jej měl dokonce v úmyslu prodat do starého železa. O jeho záchranu se zasloužil český vlastenec a meteorolog, profesor Univerzity Karlovy Antonín Strnad, který chápal jeho historickou hodnotu a usiloval o jeho opravu. Po delším úsilí se mu podařilo přesvědčit magistrátního radu a posléze i celý magistrát, jenž nakonec uvolnil částku potřebnou pro rekonstrukci. Za Strnadova odborného dohledu opravu provedl za 793 zlatých v letech 1787 až 1791 hodinář Šimon Landsperger. V průběhu další velké opravy v letech 1865 až 1866 byla přidána ozvučená soška kohouta.

Jedna z dalších oprav a rekonstrukcí orloje byla dokončena v roce 1912, kdy byla do zdi orloje zasazena pamětní deska s tímto textem:

PAMÁTNÁ TATO RADNICE JIŽ OD STALETÍ STŘEDISKO VEŘEJNÉHO ŽIVOTA STAROSLAVNÉ PRAHY BYLA ZŘÍZENA R. 1338 Z DOMU SOUKROMÉHO. PŘI NÍ ZÁHY POSTAVENA VĚŽ S KAPLÍ ARKÝŘOVOU R. 1381 POSVĚCENOU. KOLEM R. 1480 ZHOTOVIL ZÁMEČNÍK JAN RŮŽE PROSLULÝ ORLOJ ZDEJŠÍ, JENŽ JAN TÁBORSKÝ Z KLOKOTSKÉ HORY PO R. 1550 VALNĚ ZDOKONALIL. V 15. STOLETÍ PŘISTAVĚNA BYLA NA STRANĚ VELKÉHO NÁMĚSTÍ NOVÁ RADNÍ SÍŇ S VISUTOU KLENBOU, KDEŽ BYLO V LETECH 1440-1458 ČASTO SNĚMOVÁNO. TU BYL TAKÉ DNE 2. BŘEZNA 1458 ZVOLEN ČESKÝM KRÁLEM ČESKÝ PÁN JIŘÍ Z PODĚBRAD. NAPOSLED UPRAVILI RADNICI TUTO PO SPOJENÍ MĚST PRAŽSKÝCH R. 1784 A V LETECH 1839-48, KDY JI V NYNĚJŠÍ PODOBU UVEDLI.

Během Pražského povstání v posledních dnech druhé světové války byl orloj těžce poškozen při požáru staroměstské radnice. Po velkém úsilí byl opravený orloj uveden do chodu v roce 1948.

Naposledy byl orloj rekonstruován na podzim roku 2005, kdy došlo ke zrestaurování soch a spodního kruhu od Josefa Mánesa. Dřevěné sochy byly zakryty sítí proti holubům.

Soustrojí orloje

Stroj orloje se skládá z několika částí (strojů):

• stroj hlavní (ukazovací stroj, stroj jicí nebo také minutní stroj)
• stroj čtyřiadvacetník
• stroj bicí
• stroj měsíce
• stroj pro pohyb apoštolů
• stroj kalendářní
• Božkův chronometr

Hlavní stroj

Stroj ukazovací, hlavní, nazývaný také jicí (jdoucí), vede pomocí tří soustředných os tři ukazatele na astronomickém ciferníku. Chod tohoto stroje v časových intervalech odemyká další stroje, bicí, zvonící, se strojem apoštolů a stroj pro ovládání kalendářní desky. V daných časových intervalech (15, 30, 60 min. a 24 hod.) je odjišťuje, tzv. vypouští. Po vypuštění tyto stroje vykonají určené pohyby s přidruženým mechanismem a na konci svého cyklu se opět zastaví a mechanicky uzamknou. Zvonící stroj upozorňuje zvoněním na blížící se odbíjení hodin, které obsluhuje bicí stoj. Tento stroj taktéž odzvání časové úseky čtvrt a půl hodiny (15, 30 min.). Kalendářní stroj je taktéž vypouštěn hlavním strojem, a to o půlnoci každých 24 hodin. Úkolem tohoto stroje je posunout kalendářní desku o jeden den.

V prostorách těchto strojů je dále zabudován novodobý stroj čtyřiadvacetníku, který je však samostatný a není s původními historickými stroji spojen.

Srdcem jicího stroje jsou tři kovaná ozubená kola, která ovládají pohyb Slunce, Měsíce a zvířetníku. Sluneční kolo s 366 zuby se otočí za jeden sluneční den. Kolo ekliptiky má 365 zubů, otáčí se také jednou, ale za hvězdný den. Poměr rozdílu zubů způsobuje to, že kolo ekliptiky se otáčí nepatrně rychleji, což má za následek rozdíl v počtu oběhů mezi Sluncem a zvířetníkem za rok, což je jeden den. Slunce tak za jeden rok prochází všemi vyznačenými znameními na prstenci zvířetníku a ukazuje, znamení, které odpovídá tomu kterému dni v roce.

Původně měl hlavní stroj orloje svůj vlastní oscilátor, tzv. lihýř s vřetenovým krokem. Tento oscilátor byl však značně nepřesný (s odchylkou 15–30 minut/den). Z tohoto důvodu byl původní oscilátor nahrazen Božkovým chronometrem.

Čtyřiadvacetník

Výraz čtyřiadvacetník, taktéž označovaný za Staročeský se vztahuje k ciferníku, který má po obvodu 24 číslic. Toto je v souladu s počtem hodin jednoho slunečního dne. Na rozdíl od běžných hodin, potom stačí na ukazování času jen jedna ručička.

Ve středověku se používaly římské číslice. Arabské číslice se v Evropě uplatnily až později, v Čechách se začaly používat až v průběhu 15. století.

Bicí stroj

Bicí stroj nebyl v době vzniku orloje umístěn přímo za ciferníkem ale byl situován ve věži v blízkosti zvonu. Pravděpodobně byla použita část předchozího starého stroje z věže Staroměstské radnice. Teprve při pozdějších přestavbách v roce 1629 nebo v roce 1659 (změny nejsou přesně datovány), byl přemístěn za ciferník a pevně spojen s jicím hlavním strojem. Taktéž byl pravděpodobně konstrukčně upraven. Z této doby patrně pochází řešení zdvojeného závěrkového kola využívající "matematické hříčky", která na počest předpokládaného duchovního otce orloje a rektora Karlovy univerzity Jana Ondřeje (zvaného Šindel) dostala název šindelovská posloupnost. Vzácně se zdvojení závěrkových kol použilo i u jiných věžních hodin v Itálii. Dnes je Pražský orloj pravděpodobně jediný, kde dosud toto řešení funguje.

Stroj Měsíce

Zobrazování Měsíce řízené vlastním strojem řeší postavení Měsíce vzhledem k Zemi a ke Slunci, tedy tak, jak se Měsíc na obloze zobrazuje při pohledu ze Země, včetně jeho fází. Tyto fáze jsou způsobeny zastíněním slunečních paprsků, dopadajících na Měsíc, kotoučem Země. Řešení kinematiky tohoto pohybu a jeho znázornění je na Staroměstském orloji unikátní.

Realizace znázornění jednotlivých fází měsíce je technicky náročná a závisí na tom, má-li Měsíc samostatný ciferník nebo je součástí celkového ciferníku - astrolábu, nebo je-li fáze Měsíce znázorňována jeho zakrytím (clonou). Při plastickém znázornění Měsíce pohybujícího se na společném ciferníku, používá se duté hřídele jako ramene, jejímž středem prochází hřídel (např. orloj v Ulmu), která realizuje otáčení Měsíce a znázorňuje jeho fáze. Jednodušším řešením, které pravděpodobně popisuje Jan Táborský, je ukrytí poháněcí osy za masivnějším ramenem, což je obdobné jednomu ze starých olomouckých orlojů ze 16. století.

Mechanické řešení pro znázornění fází Měsíce na Pražském orloji se značně odlišuje od předchozích konstrukcí. Měsíc je zde tvořen koulí o průměru 130 mm, jejíž povrch má tmavou a světlou polokouli. Otáčením celé koule jsou pak znázorněny fáze Měsíce. Aby nebylo nutno konstruovat poháněcí hřídel ukrytou v nosném rameni, je použit unikátní mechanismus, který využívá zemskou gravitaci. Uvnitř koule je sice klasický mechanismus ozubených kol, ale energie není získávána z klasického závaží umístěného na laně nebo řetězu, ale z excentricky (mimo osu) uloženého závaží uvnitř koule. Vzhledem k tomu, že Měsíc vykonává kruhový pohyb kolem střední osy astrolábu, nedojde k situaci, kdy by vnitřní závaží došlo do dolního bodu a přestalo plnit svoji funkci.

Stroj pro pohyb apoštolů

Stroj pro pohyb apoštolů a sošek je pomocný stroj, který není určen pro odměřování času nebo astronomických souvislostí, ale jeho účelem je pouze uvádět v činnost mechanizmus otevírání oken, otáčení apoštolů a pohyb soch na vnějším plášti orloje. I přes to, že tento stroj není vázaný na polohu Slunce a Měsíce a je spouštěn pouze v celou hodinu, není mechanismus stroje o nic jednodušší než ostatní mechanismy.

Stroj kalendářní desky

Kalendářní stroj má, jak napovídá název, hlavní kolo s 365 zuby po obvodu, které se pootočí jednou za den o půlnoci a otáčí kalendářní deskou. Pouze v přestupném roce 24. února (podle reference) zůstane kolo jeden den stát, a tímto je kompenzován oběh Země kolem Slunce v délce 365,25 dne.

Božkův chronometr

Božkův chronometr byl instalován do soustrojí až v roce 1866. V tomto roce bylo mimo jiné rozhodnuto, že je třeba podstatně zvýšit přesnost a spolehlivost chodu orloje. To nebylo možné při zachování řízení jicího stroje vřetenovým krokem. Projekt doplnění orloje o přesný řídící chronometr, který bude nadále každou minutu spouštět starý stroj byl svěřen Romualdu Božkovi (1814-1899). Z původního jicího stroje byly odstraněny mechanické části původního oscilátoru (lihýř, krokové kolo) a naopak byla doplněna spoušť ovládaná externím (Božkovým) chronometrem.

V průběhu oprav, v roce 1865, byl tedy do hlavního stroje dosazen samostatný, oddělený hodinový stroj, označovaný jako Božkův chronometr. Chronometr zkonstruoval Romuald Božek syn hodináře a konstruktéra Josefa Božka. Tento chronometr s kompenzačním rtuťovým kyvadlem (minimálně citlivé na změnu teploty) zajišťuje potřebnou přesnost. Pro zajímavost, kyvadlo obsahuje 25 kg rtuti. Chronometr má Denisonův gravitační krok (Edmund Denison 1816-1905) a je dokladem velmi přesné hodinářské práce (chronometr se stejným krokem pohání např. i Big Ben v Londýně). Od roku 1866 je chod pražského orloje definitivně řízen chronometrem. Z dalších konstrukčních řešení pro zvýšení přesnosti bylo vložení Dentovy spirály (Edward John Dent 1790-1853) do hnacího soukolí a instalace zpomalovacích větrníků. Výsledkem těchto úprav je dosažení velmi dobré přesnosti, řádově sec./týden, i při klimatických změnách.

Protože Božkův chronometr má vlastní oscilátor (kyvadlo), pozbyl oscilátor hlavního stroje orloje významu a je řízen minutovými impulsy z Božkova chronometru. Přesnost chodu celého orloje tedy závisí na přesnosti chronometru.

Astronomická část

Astronomická část orloje byla ve své době vrcholnou ukázkou astronomických a mechanických znalostí. Je na ní zobrazena aktuální poloha Slunce a Měsíce na obloze, a to jak vůči obzoru, tak vůči zvířetníku. Orloj je v tomto smyslu primitivním planetáriem, které ukazuje základní stav tehdy pozorovatelného vesmíru. Je to vlastně astroláb poháněný hodinovým strojem. Stroj ve shodě se skutečností pohybuje na astrolábu ukazatelem ekliptiky, Slunce a Měsíce, měsíční koule při tom ukazuje fáze.

Koule symbolizující Měsíc je z poloviny světlá a z poloviny tmavá a zvláštní mechanismus ji natáčí tak, aby ukazovala aktuální měsíční fáze. Ciferník zobrazuje nejen běžný čas, ale také staročeský čas, který začínal západem Slunce.

Astronomický ciferník

Základem orloje je velký, černě orámovaný kruh s barevným pozadím – astroláb. Pozadí astronomického ciferníku představuje Zemi a pohled na oblohu. Modrý kruh ve středu plochy představuje Zemi a horní jasně modrá plocha pozadí je obloha nad horizontem. Černá a červená plocha pak představují tu část oblohy, která je pod horizontem. Během dne se symbol Slunce nachází nad modrou částí a v noci se přesouvá nad černou část. Během svítání nebo soumraku se nachází symbol Slunce nad červenou částí pozadí. V černém poli se symbol Slunce pohybuje během astronomické noci, kdy je Slunce více než osmnáct stupňů pod obzorem. V pražských podmínkách nastávají i dny, kdy se sluneční symbol do černé části vůbec nedostane. Dny, ve kterých astronomická noc vůbec nenastává, jsou zpravidla mezi 1. červnem a 13. červencem.

V levé části, která představuje východ, jsou latinské nápisy AVRORA (svítání) a ORTVS (východ Slunce). V pravé části, která představuje západ, jsou nápisy OCCASVS (západ Slunce) a CREPVSCVLVM (soumrak).

Zlaté římské číslice na okraji modrého kruhu tvoří ciferník běžného 24-hodinového dne a ukazují místní čas. Polední dvanáctka stojí na vrcholu v jasně modrém poli, půlnoční dvanáctka dole v černém poli. Místní čas se řídí časem místního poledníku. Nastavený čas ale odpovídá 15. stupni východní délky (středoevropský čas; UT+1), tedy proti lokálnímu času se předchází o 2,3 minuty.

Zahnuté zlaté čáry rozdělují modrou plochu ciferníku na 12 částí a označují tzv. planetární hodiny. Planetární hodina je definována jako 1/12 času mezi východem a západem Slunce. Proto se délka hodiny v průběhu roku mění, stejně tak, jako se mění délka dne během roku.

Ukazatelem času je zlatá ruka - symbol Slunce.

Kalendář - Zvířetník - Měsíčník

Uvnitř černě orámovaného kruhu leží kalendář, taktéž zvířetník nebo měsíčník, tj. pohyblivé mezikruží, na kterém jsou znamení zvěrokruhu. Má svůj vlastní samostatný pohyb. Zvířetník představuje hvězdné nebe a jeho pohyb odpovídá zdánlivému otáčení oblohy kolem Země. Malá zlatá šesticípá hvězda ukazuje pozici jarního bodu a hvězdný čas, který se odečítá na ciferníku se zlatými římskými číslicemi.

Zvířetník oběhne ciferník jednou za hvězdný den (tj. 23 hodin 56 minut a 4 sekundy). Zvířetník se proto pohybuje po ciferníku rychleji než sluneční rafie. Zlaté Slunce ukazuje na zvířetníku polohu Slunce na ekliptice. Mezikruží je rozděleno dílky po 5ti stupních. Podle těchto dílků a polohy Slunce lze poměrně přesně určit polohu Slunce – tedy i datum.

Konstrukční vada astrolábu vzniklá během úprav v 19. století vede k tomu, že pohyb symbolu Slunce je poněkud nepřesný. Jeho správnou polohu tak určuje spíše průsečík hodinové rafie s rukou a vnější zlacené obruče pohyblivého vnitřního mezikruží astrolábu.

Čas na orloji

Hvězdný čas

Hvězdný (též siderický) čas, hvězdička na rameni, je odvozen od zdánlivého pohybu vzdálených hvězd způsobeného rotací Země. Oproti slunečnímu dni, který trvá 24 hodin, je hvězdný den asi o 4 minuty kratší. Tento rozdíl je zapříčiněn tím, že se Země při jedné otáčce vůči hvězdám posune po své dráze kolem Slunce. Slunce však již také není po jednom oběhu Země ve stejné poloze na obloze jako na počátku hvězdného dne. V průběhu jednoho roku se tento rozdíl zvýší až na jeden den. Proto je ukazatel umístěn na zvířetníku, který znázorňuje polohu Slunce a hvězd. Hvězdný čas má rovněž 24 hvězdných hodin, jako běžný čas ale s 12hodinovým posunem, tedy pokud je ukazován obecný čas 12 hodin nahoře, je stejný hvězdný čas zobrazován dole.

Hvězdný čas používají kromě astronomů také astrologové při sestavování horoskopů.

Čtyřiadvacetník - Staročeský čas

Čtyřiadvacetník - Staročeský (také italský) čas je umístěn na vnějším okraji hodin a je ukazován zlatou rukou. Jedná se o černě podložený ciferník, na kterém jsou zlaté arabské čísle v gotické podobě. Čísla ukazují staročeský čas, který začíná při západu Slunce. Ciferník je pohyblivý. Během roku se natáčí kolem středové osy tak, aby jeho poloha odpovídala době, kdy Slunce zapadá. Staročeský (také italský) čas je odečítán právě na tomto čtyřiadvacetníku. Mezikruží ciferníku má průměr 300 cm a je největším na orloji. Pohyb čtyřiadvacetníku je řízen složitým převodem, který se nachází za jeho deskou. Zajímavostí čtyřiadvacetníku je i to, že vykonává úhlový pohyb pouze v rozmezí 60° (úhel) a je nejpomalejším pohybem na orloji.

Vzhledem k tomu, že se počátek a konec dne v průběhu roku mění, staročeský den začínal okamžikem západu Slunce, což platilo ještě v době vzniku orloje.

Slunce

Symbol Slunce na orloji stoupá, zapadá, většinu roku projde polem astronomické noci a opět vychází tak, jako na obloze. Je ze zlaceného plechu a pohybuje se na stejném rameni se zlatou ukazovací hodinovou ručičkou a spolu s ní se otáčí jednou za 24 hodin. Slunce zároveň naznačuje, ve kterém znamení zvěrokruhu se nachází. V průběhu dne pak zda je den, soumrak, noc nebo svítání. Svou polohou mezi liniemi 1-12 zároveň ukazuje v modrém poli ciferníku babylonský čas.

Zlaté Slunce se pohybuje kolem kruhu zvěrokruhu. Symbol ukazuje pozici Slunce na ekliptice. Slunce je připojeno na ručičku se zlatou rukou a společně ukazují čas třemi různými způsoby:

• pozice zlaté ruky nad římskými číslicemi ukazuje pražský (středoevropský čas, orloj půlený),
• pozice Slunce nad zakřivenými zlatými čarami ukazuje planetární hodiny (babylónský čas),
• pozice zlaté ruky nad arabskými číslicemi ukazuje staročeský čas (orloj celý).

Vzdálenost Slunce od středu ciferníku ukazuje čas východu a západu Slunce.

Zlatá ruka

Zlatá ruka je dominantním ukazatelem orloje. Svojí délkou zasahuje přes největší průměr ciferníku, kde je kývavá stupnice čtyřiadvacetníku a tam ukazuje staročeský čas. Souběžně zlatá ruka ukazuje čas německý a to na římských číslicích. Německý čas je již vyznačen tak, jak je dnes obvyklé, tedy začíná a končí půlnocí. Časoměrná stupnice na orloji má dělení na 24 hodin. Je to z toho důvodu, že ukazatel (zlatá ruka) oběhne ciferník právě za jeden sluneční den. Pro německý čas je zobrazeno i dělení 2×12 hodin (římsky I-XII), přičemž horní XII znamená poledne a dolní XII půlnoc. Používání německého času v českých zemích bylo nařízeno za císaře Ferdinanda I. v roce 1547.

Protože se vzájemně pohyblivé části ciferníku překrývají, dochází v letních měsících k situaci, že není možno odečítat čas na správné části cifreníku. Lze však čas odečíst na převrácené straně ciferníku, kde je číslování hodin shodné. Pouze je nutno podle denní doby určit dopolední a odpolední čas.

Měsíc

Měsíc a jeho ekliptický pohyb je řešen na stejném mechanickém principu jako pohyb Slunce. Měsíc je dutý a uvnitř je uložen mechanismus, který otáčením zajišťuje zobrazování fází měsíce - tmavou a světlou stranu. Při nočním nasvícení, a je-li nejlépe v úplňku, odráží dopadající světlo jako skutečný měsíc. Mechanismus měsíce pochází pravděpodobně z druhé poloviny 17. století, není však vyloučen ani vznik v následujícím století.

Kalendář

Kalendářní deska

Kolem roku 1865 byla na orloji instalována nová kalendářní deska, která nahradila desku mnohem starší. Jejím autorem je malíř Josef Mánes . Na desce jsou zobrazeny alegorie měsíců. Obrázky měsíců se vyznačují venkovskou tematikou. Menší obrázky představují znamení zvěrokruhu. Vnitřní obrázek se zlatými hradbami a věžemi je středověký znak Prahy. Na okraji kruhu se nachází církevní kalendárium. Můžeme zde najít 365 církevních svátků. Některá jména se samozřejmě opakují (např. Jan Křtitel, Jan Nepomucký...). Dále jsou zde písmena označující dny v týdnu.

V horní části kalendáře je uchycena pozlacená střelka. Jak se kalendář otáčí, ukazuje střelka vždy konkrétní den, jeho datum, církevní svátek, měsíc a znamení zvěrokruhu.

Mánesovo kalendárium je uloženo v Národním muzeu a jeho místo zaujímá kopie zhotovená Suchardovým přítelem z dětství, akademickým malířem Bohumírem Čílou z roku 1946. Bohumír Číla (1895–1973) vynikal především jako restaurátor a po léta byl Staroměstský orloj restaurován právě jím a následně pak jeho dcerou, akademickou malířkou a restaurátorkou Bohumírou Míšovou-Čílovou (1932–1997).

Souhvězdí a znamení

Souhvězdí a znamení zvěrokruhu připomínají, že lidstvo je součástí Vesmíru. Pojmenování jednotlivých souhvězdí se ustálilo v průběhu dějin lidstva. Pomocí mechaniky orloje je zobrazováno znamení, ve kterém se právě nachází Slunce.

Cisioján

Cisioján je méně zmiňovaná část na kalendáriu a je umístěn po vnějším obvodu kalendářní desky orloje. Význam Cisiojánu je zcela náboženský a zobrazuje nepohyblivé svátky v roce, tedy svátky významných světců. Postupné čtení nápisů v cisioánu vytváří text, který je složen ze jmen světců a samostatných slabik vložených na místa mezi jména světců. Složený veršovaný text je sice poněkud kostrbatý ale srozumitelný a zapamatovatelný. Celý roční cisioján má 365 slabik (stejně jako je dnů v roce).

Ukázka přepisu prosincové části cisiojánu: Po - sně - hu - Bá - ra - sMi - ku - lá - šem - šla, v no - ci - Luc - ka - len - pře - dla, - po - vě - děl - To - máš - tre - stán: Na - ro - dil - se - Kri - stus - Pán.

Cisiojány vznikaly přibližně od 12. století (v Čechách od 13. století) a používaly se až do 17. století. S nástupem tištěných kalendářů však jejich význam zanikl a téměř upadly v zapomění.

Mechanické figury

Apoštolové

Každou hodinu se ve dvou okénkách nad astrolábem objevuje 12 apoštolů (se svými atributy):

• sv. Petr (klíč): Apoštol Petr, původním jménem Šimon, byl jeden z dvanácti původních apoštolů – učedníků Ježíše Krista.
• sv. Matěj (sekera): Svatý Matěj (také Matyáš) byl apoštol, vybraný podle knihy Skutků na místo Jidáše, aby zůstal zachován počet Dvanácti.
• sv. Jan (kalich): Podle biblického podání byl apoštol Jan synem Zebedeovým a bratrem Jakuba. Nejprve byl učedníkem Jana Křtitele a později jedním z dvanácti učedníků – apoštolů – Ježíše Krista.
• sv. Ondřej (kříž ve tvaru X): Ondřej působil jako apoštol křesťanství v Malé Asii a Skýtii u Černého moře až k Volze. Podle legendy byl ukřižován ve městě Patras (Patrae) v Acháji na kříži ve tvaru písmene X (crux decussata).
• sv. Filip (kříž): V seznamech apoštolů vždy uváděn na pátém místě. Ačkoli Filip byl hebrejského původu, jeho jméno je řecké, podobně jako Ondřej. Jméno Filip v překladu znamená "milovník koní".
• sv. Jakub (valcha): Apoštol Jakub, označovaný Starší, Větší či Zebedeův byl jeden z dvanácti apoštolů – učedníků Ježíše Krista. Jméno Jakub je překladem Iácobos pořečtěného tvaru jména slavného patriarchy Jakuba.
• sv. Pavel (kniha): Svatý Pavel z Tarsu je jedna z nejdůležitějších biblických postav, o jeho osudech vypráví Nový zákon. Je řazen mezi apoštoly, přestože mezi původních dvanáct nepatřil a s Ježíšem se osobně nesetkal, vyjma zázraku obrácení na cestě do Damašku.
• sv. Tomáš (kopí): Svatý Tomáš byl jedním z dvanácti Ježíšových apoštolů.
• sv. Šimon (pila): Svatý Šimon Kananejský byl jedním ze dvanácti apoštolů Ježíše Krista. V seznamech apoštolů je uváděn pokaždé. Zprávy, které o něm máme nejsou početné.
• sv. Tadeáš (desky): Svatý Juda Tadeáš byl jedním ze dvanácti apoštolů Ježíše Krista. V seznamech apoštolů je uváděn pokaždé. Zprávy, které o něm máme, nejsou početné, s výjimkou listu, který je mu připisován a který je součástí novozákonního kánonu.
• sv. Bartoloměj (kůže): pocházel z Kány, galilejského města severně od Nazaretu, a je tedy možné, že byl svědkem velkého znamení, které v Káni Galilejské Ježíš vykonal.
• sv. Barnabáš (svitek): Svatý Barnabáš byl raně křesťanský konvertita, jeden z prvních učedníků v Jeruzalémě.

Současné sošky dvanácti apoštolů vytvořil v druhé polovině 20. století sochař a loutkář Vojtěch Sucharda. Jejich dřívější, pravděpodobně barokní, verze shořely při požáru radnice na konci druhé světové války během Pražského povstání. Od kdy jsou figury apoštolů na orloji k vidění není přesně známo, nebylo to před rokem 1570 a s jistotou jsou tyto figury na orloji od roku 1866 po velké rekonstrukci.

Dřevěné sochy

Mimo apoštolů je na orloji vystaveno dalších 9 dřevěných soch, některé konají drobné pohyby souběžně s zobrazováním procesí apoštolů.

• Kohout: zakokrháním ukončuje představení apoštolů, soška je pozlacená a je umístěna v komůrce nad okny apoštolů. Kokrhání je realizováno stlačeným vzduchem z měchu, který je hnán do tří trubek, socha kohouta je poslední, která byla na orloj osazena v 19. století.
• Marnivec: je pohyblivá socha horní řady vlevo, při pohybu sochy vyjadřují prohlížení si tváře v zrcadle.
• Lakomec: je pohyblivá postava v sousedství marnivce, potřásá měšcem a kývá holí.
• Smrtka (kostlivec): je pohyblivá soška na pravé straně, otáčí přesýpací hodiny vyjadřující odměřování času života a tahá za provaz umíráčku, který je umístěn nahoře ve věžičce nad orlojem.
• Turek: soška je považována za symbol rozkoše jako neřesti.
• Filosof
• Archanděl Michael: socha archanděla nejprve svým kopím ukazovala platný údaj na kalendářní desce ale od Mánesova pootočení kalendária ukazuje na ukazatel v horní části ciferníku.
• Hvězdář
• Kronikář

Poznámka : Sítě umístěné kolem soch slouží k zamezení usedání ptactva.

Pověsti

Asi nejznámější je pověst o mistru Hanušovi.

„V pověsti se praví, že orloj postavil mistr Hanuš. Radní ze staroměstské radnice ale dostali strach, že by mohl mistr Hanuš postavit tak nádherný orloj i pro jiné město a proto zosnovali krutý plán. V noci vtrhli do Hanušova domu útočníci a oslepili ho železnými tyčemi rozžhavenými do ruda v ohništi. Mistr Hanuš se ale dovtípil, že šlo zřejmě o plán radních, a tak požádal svého pomocníka, aby ho zavedl k vnitřní části orloje. Pak prý vložil ruku do stroje a orloj zastavil. Dalších 100 let nebyl prý nikdo schopný stroj opravit, díky jeho složitosti.“

Poznámka: Mistr Hanuš zřejmě na orloji opravdu pracoval. Mohl jím být orlojník Jan z Růže, který orloj opravoval v roce 1490, nebo již sám autor astrolábu Jan Šindel.

Mince s motivem orloje

Stříbrný odražek pamětní medaile z dukátového zlata.
Autor ak. soch. Vladimír Oppl
Rytec Lubomír Lietava
Ražba: Česká mincovna

průměr: 42 mm, hmotnost: 31.107 g
ryzost: 999/1000 Ag
hrana: hladká
limit proof : 2000 ks
emise : červen 2010

Pamětní stříbrná mince v hodnotě 200 Kč 
Autor akademický sochař Ivan Řehák
Ražba: Česká mincovna
Emitent: ČNB

průměr: 31 mm, síla: 2.3 mm, hmotnost: 13 g
ryzost: 900/1000 Ag 100/1000 Cu
hrana proof : hladká, s vlysem "ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA * Ag 0,900 * 13 g *"
hrana b.k. : vroubkovaná
limit provedení proof: 16500 ks
limit provedení b.k.   : 10800 ks

Pamětní medaile z dukátového zlata
Autor ak. soch. Vladimír Oppl
Rytec Lubomír Lietava
Ražba: Česká mincovna

průměr: 42 mm, hmotnost: 34.909 g
ryzost: 986/1000 Au
hrana: hladká
limit proof :   500 ks
limit b.k     :   500 ks
emise : únor 2010