Hyperinflace v Zimbabwe VI. Rok 2009 – labutí píseň zimbabwské měny
Můj návrat do Čech, včetně odchodu ze služeb Ministerstva zahraničí ČR byl myšlen naprosto
vážně a se všemi důsledky.
Těšila jsem se domů. Jen jsem, nemohla zapomenout na své přátele
v Zimbabwe a hlavně děti v Tengenenge. A tak jsem se hned v druhé polovině ledna 2009
vrátila. Na obyčejný pas, na obyčejné vízum a jen na 30 dní. A našla jsem si práci, společně
se svým fotografem, Ericem Gaussem jsme projeli Zimbabwe a mapovali pro Delegaci EU stav
kamenosochařství v zemi. Tuto práci Delegace EU později publikovala.
Mých 5000 USD, které jsem na zabezpečení tohoto měsíčního pobytu v zemi dovezla, se ukázalo jako dostatečných na ubytování, nákup pohonných hmot, jídla a dětskou party v Tengenenge. Jen jednu maličkost jsem podcenila. Neměla jsem dostatek drobných bankovek, takže každou stodolarovku jsem jezdívala vyměnit do prestižních hotelů ve městě, kde jsem si dávala i většinu of iciálních schůzek, a platívala kolem 4 až 6 USD za průměrnou kávu či 10 USD za dvě deci v ynikajícího jihoafrického vína. Nutno však dodat, že mými hosty byly pracovníci galerií či nově obsazovaného ministerstva kultury.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2012.
Úvod do grošového období (7) Technologie výroby mince a numismatická terminologie
Pro období vrcholného středověku lze mincovní výrobu shrnout takto: Drahý kov byl po příchodu do mincovny dále zpracováván dočišťováním od zbytkových příměsí z hutní výroby.
Následovalo legování, zpravidla přídavkem mědi, pro získání mincovní slitiny o zákonem předepsané ryzosti.
Takto získaná slitina byla odlévaná do tzv. barchanu – zvláštní plátěné formy smáčené vodou. Po následujícím nutném žíhání byl odlitek – tzv. cán, roztepán do podoby pásku (plechu), z něhož mincíři vystřihovali již konkrétní polotovar pro ražbu – nejčastěji kruhový, ale např. i čtverhranného tvaru (mince s tzv. čtyřrázem).
Takto získaný polotovar, nazývaný dobovou terminologií střížkem, byl podroben dalším technologickým operacím, klopování a kvečování, jejichž účelem bylo otupení otřepů po obvodu a vyrovnání stříháním pokrouceného střížku. Po následném žíhání byla ještě zařazena operace bělení, kdy byly výrobní polotovary zbavovány okují vzniklých během žíhání, očištěny od nežádoucích nečistot a chemickou cestou byla vytvořena tenká povrchová vrstva jakostnějšího kovu.
Završením náročného technologického procesu výroby mince byla ražba. Dříve než k ní mohli přistoupit, bylo nutné, aby zvláštní, často nezávislá dílna zhotovila mincovní razidla.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2011
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU